Permakultura
Můžeme se také setkat s názvy jako přírodní zahrada, nebo lesní zahrada. Každý má trochu jiný koncept, ale vždy je zde touha po harmonii s přírodou – být s ní v souladu.
Slovo permakultura pochází ze spojení anglických slov „permanent culture“, tedy trvale udržitelná kultura.
Co se rozumí trvalou udržitelností?
Systém, který více spotřebovává, než-li produkuje, ze samé podstaty svého fungování nemůže být nikdy trvale udržitelný. Trvale udržitelný může být pouze systém, nebo přístup, který vytváří více, než kolik spotřebuje. Napodobuje tedy základní princip přírody – vytváří přebytek.
Zde na člověka čekají velké výzvy, které bude nutné podstoupit, rozhodne-li se jít touto cestou. V případě zahrady bude základním předpokladem touha člověka žít v harmonii s přírodou. Tato touha nám pomůže překonat veškeré překážky, ať už vnější nebo vnitřní.
Na následujících stránkách najdeš způsoby, jak se tomuto stavu přiblížit.
A co je trvalou udržitelností pro člověka?
Může ji nalézt v jakékoli činnosti, kterou bude dělat ze srdce rád, která jej bude bavit, bude jí vykonávat způsobem který přináší naplnění a nachází v ní smysl.
V tomto postoji, nejen že člověk energii neztrácí a nevyčerpává se, ale naopak mu takováto činnost energii zvyšuje.
Člověk se tak dostává do souladu s přírodou, životem a vytváří přebytek.
Rozcestník
Čím se vyznačuje permakulturní zahrada, respektive jaké činnosti, nebo jakou změnu to obnáší.
Je to vlastně velmi jednoduché, naše úsilí zaměřujeme na to, abychom pomáhali přírodě. Všemu živému dáme víc prostoru k růstu a životu, méně do zahrady zasahujeme, ale o to víc přemýšlíme nad funkčním a podporujícím se designem celé zahrady, nejen z pohledu vysazení a rozvržení jednotlivých zahradních prvků, ale také z pohledu proměny zahrady v čase. Dobře promyšlený design by měl být také samoregulující. Taková zahrada pak na nás nebude klást velké nároky na údržbu, ale o to náročnější bude její vytvoření.
Dalším znakem je, že systém, který více vytváří, než spotřebovává, musí produkovat minimální množství odpadu, nebo žádný. Nakonec odpad je právě jednou formou přebytku. A je tak nazývám právě pro to, že pro něj nemáme další využití. V okamžiku, kdy pro něj máme další využít, už není opadem. Mohou to být drobnosti jako kompostování všeho organického z domácnosti, vytváření kompostu z posekané trávy, z přebývajícího dřeva mulč a nacházení nového využití pro staré věci.. Hotový kompost pak přijde opět na záhony, nebo pod dřeviny a stává se z něj tak drahocenný přítel, který zahradě přináší plno živin a znovu se proměňuje v plody, tedy přebytku. Odpad na jedné straně, může být novým vstupem na straně druhé a navíc spousta sousedů tím může být potěšena.
Stejným způsobem můžeme uvažovat o živlech a prací s němi – (dešťové) vodě, slunci, větru a půdě. Půda je pak kapitolou sama pro sebe, zejména permakulturní záhonky, které kromě kompostu a mulče nevyžadují téměř žádnou péči, kromě sklízení plodů a rostliny v nich rostou do bujných rozměrů.
Vytváříme tak soběstačný, samoregulující, zdravý ekosystém, který je plný života a také plný celých potravních řetězců. V takovém prostředí je velmi nepravděpodobné, že dojde k přemnožení jednoho druhu do té míry, aby se z něj stal škůdce. Ale je potřeba brát úvahu, že se jedná o proces roztažený v čase, který zabere nějaké ty roky, než dospěje do své plné síly. A nakonec možná, že důležitější než tento stav, je právě cesta k němu, kdy se samy učíme, měníme a rosteme.
Znakem permakultury také asi bude „rozjímavost“, kdy zahrada poskytuje dostatek prostoru a času lidem, kteří se místo její údržby mohou zaobírat radostí z ní. Je až neuvěřitelné jak velká míra činností, které se na zahradě běžně vykonávají, jsou nejen zbytečné, ale dokonce přímo škodlivé. A čím pomaleji bude člověk žít, tím snáze to uvidí. Těch nutných činností je opravdu jen pár, a my si tak můžeme najít mnohem více času na ty, které děláme rádi.
Odpověď na otázku, jaké činnosti jsou škodlivé může být velice jednoduchá. Každá činnost, která směřuje k vytvoření něčeho, co se v přírodě přirozeně nevyskytuje – odhalená půda, rytí, krátký trávník, hrabání listí, strom bez podrostu a další. Příroda má své metody, které jsou ověřené miliony let. Ale také to neznamená, že nic z toho nemůžeme dělat, naopak, můžeme se inspirovat a zvážit, do jaké míry chceme činnosti vykonávat a nebo to nechat na ní.
Třeba ovocný strom v jedlém lese nevyžaduje téměř žádnou údržbu, je zasazen tak, aby měl prostor a mohl plně vzrůst, bylinné a keřové patro se stará o pokrytí a zastínění půdy, která pak nevysychá, vhodná kombinace rostlin se stará o zkvalitnění půdy, není potřeba hrabat listí, ani sbírat opadané plody, protože se ztratí v podrostu a slouží jako hnojivo a mulč a mnoho dalšího..
Taková zahrada pak poskytuje přebytek – plodů, materiálu a těch věcí, co jsou tak nějak neuchopitelné. Člověk pak ani nemá potřebu úrodu „bránit“, protože se z ní mohou najít všichni, počínaje těmi nejmenšími živočichy.
Neočekávejme zázraky za rok, dva, nebo tři. Ale nakonec se stanou.
Permakulturní zahrada je místem, kde vzniká soulad mezi člověkem a přírodou. A ona mu na oplátku, mimo jiné, odhalí mnohá ze svých tajemství.
Chválím Tě, země má
Tvůj žár i mrázTvá tráva zelenáDál vábí nás
Z písně Chválím Tě, země má
„Úkolem není vybudovat lepší svět, ale přestat se ztotožňovat s formou.
Pouze Ti, kdo se přestali ztotožňovat s formou vybudovali lepší svět.“
Eckhart Tolle