Jedlý les
Jedlý les vzniká pospojováním více guildů, neboli rostlinných společenstev do většího celku. Hlavním záměrem je produkce jedlých plodů. Rostou zde ovocné stromy v kombinaci s ovocnými keři, liánami a bylinami poskládanými tak, aby se navzájem podporovali, maximálně využívali prostor a plně využili plodnost všech rostlinných pater. Viz. Guild – funkce
Spojením těchto malých ostrůvků, mezi kterými vedou cestičky a pěšinky vzniká prostor, který má charakter více napodobující lesní společenství, než-li běžný sad.
Tvoříme opravdový les – jedlý les, v kterém všechny keře a stromy nesou plody. Není zde trávník a půda pod stromy je zakrytá podrostem.
Design jedlého lesa
Jedlý les je cokoli, co má alespoň tři rostlinná patra – stromy, keře a trvalky. Pater může být až sedem s ohledem na jejich uspořádání tak, aby se navzájem podporovali.
Viz Guild – funkce.
Jedlý les napodobuje les běžný, ale dbá na dostatek světla pro všechny rostlinná patra, protože jeho funkcí je primárně poskytování plodů.
V jedlém lese nenajdeme trávu, vše je porostlé, nebo zamulčované a mezi tím jsou cesty a cestičky. Zejména ze začátku zde bude plošný mulč, časem již podrost vyplní všechny místa a svojí práci také odvede přirozený spad listí ze stromů a keřů ponechané na místě. Nakonec spadané listí nám vadí na trávníku, protože se začne rozkládat, tráva pod ním odumírat a z jara jsou pod stromy hliněné fleky. Ale v podrostu naopak slouží jako přirozený mulči. Není zde potřeba téměř žádné údržby.
Stromy a keře jsou vysázeny na první pohled „volně“, bez pravidelných řádků. Ale vše má svoji logiku a optimální místo.
Vzdálenost mezi stromy a keři
Jsou zde větší rozestupy mezi stromy, koruny stromů se nedotýkají, ale je mezi nimi dostatek prostoru, aby sluneční paprsky mohli proniknout ke všem rostlinám. Korunu stromů jsou pak dostatečně provzdušněné, což má za následek snížení rizika vzniků plísní a chorob. Vzdálenost stromů v jedlém lese by měla být alespoň cca 1m – 3m mezi korunami vzrostlých stromů. Viz. Jak sázet ovocné dřeviny
Také keře by mezi sebou měli mít dostatek místa pro snadný sběr plodů a plné oslunění.
Abychom mohli tyto vzdálenosti udržet reálné bez zbytečné práce, je nutné udělat promyšlený Návrh zahrady, který počítá s vývojem rostlin v čase a zohledňuje jejich velikost v dospělém stavu.
Velikost stromů můžeme ovlivnit několika způsoby.
Pokud máme dostatečně velký pozemek, můžeme sázet pravokořenné stromy, jsou to stromy, které nejsou roubované a mají vlastní kořenový systém.
Jsme-li limitováni místem, nebo z jiného důvodu nepotřebujeme obrovské stromy, tak volbou podnože u roubovaných stromů ovlivníme jejich vzrůst.
Případně můžeme velikost stromu ovlivnit následným řezem viz. Řez ovocných stromů
Nejvzrůstnější jsou pravokořené stromy – semenáče. Tyto stromy neustále procházejí každou generací přizpůsobování okolním podmínkám. Koruna i kořenový systém je jeden strom, jeden celek. Semena ze statného, zdravého stromu ideálně v drsnějších podmínkách (podhůří atd..), budou mít velký potenciál, aby z nich byly zdravé, velké, dlouhověké a silné stromy. Pokud je z blízkého okolí je situace nejlepší, protože informace obsažená v semenech je již adaptovaná na místní podmínky. Na druhou stranu ale nevíme, jaká bude kvalita ovoce a na úrodu si počkáme o trochu déle než u roubovaných stromů. Pokud budeme pěstovat stromy ze semen, tak k první plodnosti potřebují 5-7let.
Opakem těchto stromů jsou odrůdové stromy. Tyto stromy jsou vždy roubované. Například všechny stromy jablek Grany Smith pocházejí z jedné jediné rostliny, která je dále množena roubováním na požadovanou podnož. Je pouze jeden originál a vše ostatní jsou kopie. Strom má tedy korunu z jednoho stromu a kořeny ze stromu druhého. Stromy z jejích semen již nejsou odrůdy Grany Smith. Odrůdy tedy neprocházejí genetickým vývojem a nedochází k přizpůsobování se měnícím podmínkách v prostoru a čase. Zvyšují se náchylnosti na nemoci a jiné neduhy. Jejich výhodou je, že přesně víme, jaké ovoce daný strom ponese, volbou podnože zároveň víme, jakou bude mít vzrůstnost a do jakých podmínek se bude hodit. Pokud koupíme hezký velký strom, může plodit již příští rok.
Dbej na dostatek místa, dostatek místa a dostatek místa, při vysázení se prostor může zdát prázdný a my jej můžeme zbytečně hustě osázet.
Design jedlého lesa v prostru
11. permakulturní princip – Využití okrajů a přírodních vzorů pro dosažení co nejlepšího efektu. Okrajový efekt je koncept, který říká, že v oblasti, kde se překrývají okraje dvou sousedících ekosystémů, jako je například souš a voda, nebo les a louka, je největší rozmanitost života. Na okraji dvou překrývajících se ekosystémů lze nalézt druhy z obou, ale navíc ještě jedinečné druhy, které se nevyskytují ani v jednom z ekosystémů, ale jsou speciálně přizpůsobeny podmínkám přechodové zóny mezi oběma okraj. Například, žije-li v lese 50 druhů živočíchů a na louce jiných 50 druhů, v místě kde se potkávají se bude vyskytovat 50 lesních druhů, 50 lučních druhů a 50 druhů, které žijí žijí pouze v přechodové oblasti.
Okraje také mají největší úrodnost, například na okraji lesa je k dispozici nejvíce světla pro všechny rostlinná patra a každé patro tak může poskytovat maximální produkci.
Jakým způsobem můžeme jít s tímto principem?
Tyto předěly je možné přenést na zahradu a promyšleným návrhem jejich délku roztáhnout co nejvíce. Například sluneční past je sám o sobě dlouhý předěl.
Viz Práce s živly – oheň.
Kromě předělu je také důležité myslet na vhodnou orientací vůči slunci – nejmenší stromky a keře k jihu, největší stromy do severní části. Viz sluneční past Práce s živly – oheň.
Design jedlého lesa v čase - přírodní sukcese
Rostlinnou sukcesi, neboli také ekologickou sukcesi lze definovat jako postupnou změnu druhového společenstva na daném území v průběhu času – postupné následnictví rostlin.
Během prvních let se ráz ekosystému každý rok mění. Holou půdu v jedné sezóně ovládnou trávy, poté křoviny a několik stromů. Jedná se o pionýrské druhy, které pomáhají budovat strukturu půdy. Nakonec přicházejí dlouholeté druhy stromů, až se dosáhne stavu vyspělého ekosystému, v kterém probíhají již jen omezené změny. Tento proces může v závislosti na mnoha faktorech trvat od několik let, až po mnoho desetiletí. A my jej můžeme značně urychlit.
Sukcese začíná, když je území částečně, nebo úplně narušeno a vegetace se ztratí.
Je to princip na kterém stojí celý život na planetě zemi a který bude přetrvávat, dokud bude země živá. My můžeme s tímto principem plout, můžeme mu pomáhat, může nám být prospěšný a nebo jej můžeme odmítnout.
Holá půda je pro přírodu něco jako otevřená rána pro člověka, tedy krvácí. Příroda se každou otevřenou ránu (záhonky, okrasné prázdné plochy, hlínu pod stromy) snaží zahojit jak nejrychleji dovede.
V první řadě formou „plevelů“. My tomu můžeme předcházet zakrytím půdy dostatečnou vrstvou mulče, nebo přirozeným hromaděním spadeného listí ze stromů, keřů, tlejících rostlin, nebo prostým vysázením vhodného podrostu.
Příroda pak takové místo vnímá jako přirozený stav a nemá potřebu zde již intenzivně zasahovat.
Můžeme tedy přírodě pomoc v léčení místo toho, abychom šli proti ní. Můžeme mulčovat stromy, keře a vše ostatní, kde to uznáme za vhodné. Můžeme podsazovat vhodnými rostlinami tak, abychom nebyli v rozporu s principem přírodní sukcese. Nakonec přirozeností stromu je, aby spadané listí pod ním zůstalo a on tak sám sebe vyživoval, na druhé straně není přirozené, aby rostl samotný strom uprostřed trávníku.
Jakým způsobem můžeme jít s tímto principem?
- Vytvořením kvalitní a humózní půdy – dodat velké množství biologické materiálu do jedlého lesa, ať už z venku nebo přirozeným růstem rostlin. Kompost, mulč všeho druhu, použití zeleného hnojení.
- Vysazením všech rostlinných pater najednou, nebo během dvou let.
- Používáním rostlin zlepšujících kvalitu půdy, zejména dusíkaté rostliny a akumulátory živin. Viz Guild – založení.
Charakteristiky rostlin
Respektování charakteristik rostlin, abychom nevytvářeli protichůdné procesy.
Každá rostlina nějakým způsobem působí na své okolí. Při skládání jednotlivých rostlinných společenstev bychom měli dbát na to, abychom nevytvářeli protichůdné podmínky, nebo podmínky, které se zdají být prospěšné, ale v budoucnu nám vytvoří úkoly k řešení. Nemusíme mít velké znalosti, stačí s vnímavým pohledem pozorovat krajinu kolem sebe a nacházet v ní inspiraci, co, kde a v jakém společenství roste.
Ořešáky a kaštany jsou alopatické
Obsahují a vylučují látky, které zpomalují a brání jiným rostlinám v růstu. Tyto stromy nejsou vhodné pro podsadby a jejich listí nepatří ani do kompostu. Ořešáky a kaštany pod sebou mají nejčastěji téměř holou půdu. Na druhou stranu, tyto stromy zabírají hodně místa až v dospělosti a než tak dorostou, trvá to dlouhý čas. Ze začátku mohou být podsázené, ať už keři nebo mohou mít ve své blízkosti guildy z krátkověkých stromů. V okamžik kdy tyto stromy odcházejí, velký strom přebírá jejich místo. (Podsazené z pohledu návrhu zahrady, kdy se počítá s velikostí vzrostlého stromu, což může trvat velmi dlouhý čas).
Jehličnaté stromy okyselují půdu
Na kterou dopadá jehličí. Pokud chceme vytvářet společenstvo kolem těchto stromů, měli bychom použít rostliny, která mají rády kyselou půdu. Zde je nám inspirací jehličnatý les.
Akáty
Jsou sice dusíkáče, ale ze svých kořenů vylučují jedovaté látky, které vytlačí vše ostatní. Nakonec akátové kůly jsou výborné, co se životnosti týče, vydrží v zemi desítky let. Ani hmyz a plíseň do nich nejde.
Rakytníky
Nesou plody a jsou také dusíkače. Na druhou stranu velmi odnožují, bujně rostou a mají trny. Dusík se uvolňuje zastřižením keře, ale pracujeme s trnitým keřem. Třeba arónie, nebo hlošina, která má velmi bujný růst také nesou jedlé plody, neodnožují a nemají trny, práce s nimi je pak mnohem snazší a navíc jsou velmi atraktivní pro opylovače.
Vrby, olše, osiky
A další podobné stromy jsou velmi rychle rostoucí, jsou tedy hladové a žíznivé. Pokud jsou poblíž jedlých keřů, nebo stromů, pravděpodobně jim vezmou živiny a vodu. Na druhou stranu třeba mohou vysušit malý mokřádek..
Vnímání rostlin
Rostliny můžeme zkoušet „naciťovat“, abychom vnímali, co potřebují, kde je jim dobře, nebo jaké jsou jejich vlastnosti. Obecné vjemy nejsou 100% pravidlem. Může nám to třeba pomoci v tom, když budeme takovou rostlinu umístit na místo, které nebude odpovídat tomto vjemu, tak se ujistíme na internetu, že je pro ní místo opravdu vhodné.
Suchomilné rostliny
Tyto rostlin bývají „pevnější“, ať už ve stonku nebo listu. List býva spíš protáhlý se světlejší barvou.
V kompostování jsou materiály rozdělené na dusíkaté a uhlíkaté. Tyto rostliny působí převahou uhlíku, vjem z nich je, že mají menší obsah vody uvnitř sebe.
Obecně tyto rostliny bývají aromatické, nebo silně kvetoucí.
Vlhkomilné rostliny
Při pohledu na tyto rostliny máme pocit, že je plná vody, že je šťavnatá, dužnatá, sytě zelná s velkými listy. Vzhledově působí, že mají v sobě převahu dusíku.
Rostliny s trny
Trn pro mě značí jistou míru „agresivity“ vůči okolí. Obecně se tyto rostliny snaží nějak prosadit vůči svému okolí. Ať už akát, který vypouští z kořenů toxické látky, silně odnožující rakytník, nebo ostružiny a maliny.
Je pak zajímavé, že méně „divoké“ odrůdy ostružin a malin, které nemají trny odnožují mnohem méně, nebo dokonce vůbec.
Okurky
Co nám říká okurka? Nakládačky jemnoostné jsou vhodné do teplejšího prostředí (jemného) a naproti tomu nakládačky hruboostné jsou vhodné do drsnějšího prostředí (hrubějšího).
Každá rostlina má své aspekty a my se můžeme bavit tím, že se jím budeme snažit porozumět.
Řeč rostlin
Rostliny vnímám tak, že každá rostlina je vizuálním vyjádřením podmínek daného místa a pod nekonečnou pestrostí názvů a tvarů lze vnímat určité obecné vlastnosti.